Historie kapely sahá až do roku 1994, kdy se bývalí členové kapely Cestodes začali scházet v garáži u babičky Honzy Matouše. Z původní sestavy Cestodesu zbyli – lídr kapely Pavel Karbulka, bubeník Martin Ouha Benda, kytarista Jirka Fotr a klávesačka Háňa Řípová. Honza zaplnil místo chybějícího basáka. Navíc měl zkušebnu, zkušenosti s hraním a výborně do kapely zapadl.
V garáži se také rozhodlo o názvu kapely, který polovina lidí neumí ani napsat a druhá polovina vyslovit… Slovo SPWASSSH! je opsané z jednoho francouzského komixového seriálu a mělo znázorňovat zvuk, který vydává rychle letící předmět (dnes už ani nevím jaký). Ke stylu naší hudby se výborně hodil. Výslovnost je jednoduchá, říkejte nám prostě SPVEŠ.
Tím se zahájilo první období kapely, plné úletů a bláznivých textů. Když se jde do něčeho s chutí, tak se dílo podaří! A nám se dařilo bavit lidi i sebe. Vymýšlely se kostýmy, vymýšlely se aranže a hrálo se kde se dalo.
Nejlepší věci se podařilo nahrát v improvizovaném studiu v garáži za pomoci Honzy Véfi Urbana.
Když se zdálo, že už nás čekají titulní stránky hudebních časopisů, začaly neshody se zpěvákem. Prožíval nějaké depresivní období a tomu odpovídaly jak texty, tak nálada. Vše skončilo po koncertě v Borátu na Újezdě v Praze. Pavel se opil už před koncertem a zbytek kapely řekl jednohlasně – takhle už ne! Zpěvu se ujímá Jirka a jede se dál, ale už to není ono. Postupně odchází Háňa a pro velké vytížení v jiných kapelách i Honza.
Z původní sestavy zůstávají jen Ouha a Jirka. Tato dvojice je pak už navždy základem všech budoucích sestav. V krátké době se jim daří sehnat nového basáka Štefana Bleka Mihálika, nacvičit nový repertoár a opět vyrazit do klubů. Blek už hrál ve spoustě kapel a zkoušíme v domku jeho mámy. Říkejme tomu druhé období kapely. Kapela přitvrdila a odehrála spoustu super koncertů a festivalů. Natočili se čtyři věci na demo Tadadada, aby bylo čím se prezentovat v klubech, ale nepřestávalo hledání dalších členů kapely. Hlavně zpěváka.
Místo něj se z čistého nebe zjevil kytarista Fanda Schwan. Potkali jsme se příznačně v listopadu 96 na koncertu Pearl Jam. Vždycky jsme měli štěstí na výborný lidi a Fanda nebyl výjimka. Okamžitě se chytil a naše písničky začaly být pěknej nářez. Ouha zatím neúnavně hledá zpěvačku a trpělivost přinesla růže. Teda růži v podobě Lucky Hotárkové. Prvně jsme se viděli 12. února 97 na zkoušce a hned si padli do oka (do noty). Lucka měla hromadu svejch písniček, svejch textů a navíc pracovala v rádiu Evropa 2, takže znala mraky lidí od muziky. S Luckou začalo nejaktivnější, již třetí období kapely. Ten rok jsme odehráli přes dvacet koncertů, což se nám dodnes nepodařilo překonat. Hráli jsme často v Rock Cafe, Futuru, Malostranské besedě a dalších profláknutejch klubech se spoustou v té době špičkovejch kapel. Došlo i na nahrávání a tak vznikla kazeta Labyrint-chlór se sedmi vlastními songy:))
Rok na to se od nás v březnu 1998 trhnul Blek. Našel si kapelu hrající tvrdší muziku a nám nezbylo, než hledat basáka. Opět pomohl inzerát a na něj se červnu ozval Honza Valenta. Vypadá to, že se opakuju, ale byl to další skvělej člověk v týhle partě lidí. Naskočil do rozjetýho rychlíku a zvládl to s velkým nadhledem. Tím se odstartovalo čtvrté období kapely. Půlroční pauza hledání a zkoušení se nijak neprojevila na chuti stát se známou kapelou a tak koncertujeme kde se dá. V červnu 1999 Lucka přišla s novým názvem kapely a tak jsme se jednohlasně přejmenovali na Letim. Bylo opravdu na čase. Jako Spwasssh! si nás nikdo nepamatoval a i hudební styl se za pět let existence změnil. Teď už nám nic neschází. O to větší je naše překvapení, když nám Lucka začátkem roku 2000 oznamuje, že v březnu odlétá do USA – na zkušenou. Z původně půlročního pobytu se stane roční, což v té chvíli ještě nikdo netuší.
Je na čase zase něco nahrát a čekání na Lucku se k tomu výborně hodí. Volba padla na studio DAVE Martina Ocha v Ledči nad Sázavou. Bez Lucky nahráváme osm věcí v báječné atmosféře a těšíme se, jak Lucka dotočí zpěv až se vrátí. Ale k tomu se dostáváme až v květnu 2001… První a zároveň poslední CD skupiny Letim se jmenuje Aroma.
Roční pauza kapele neprospěla. První odchází Fanda, který mezi tím začal hrát v jiné kapele. Po něm i Lucka, která se stěhuje do Brna. Krátké oživení nastalo s příchodem kytaristy Martina Ocha (ano, u něj jsme nahrávali poslední CD) a jeho nastávající manželky Petry Banýrové, ale v této sestavě jsme odehráli jen jeden koncert. Nakonec to v dubnu 2002 balí i Jirka Fotr a to je poslední kapka a tečka za kapelou Letim. Ale stejně to byly zlatý časy!
V následujícím období hrajeme ve složení Jirka Fotr – kytara, Martin Ouha Benda – bicí a Štefan Blek Mihálik – basa.
Ve stejné sestavě už jsme hráli v letech 96 – 97. Od té doby každý prošel různými kapelami a projekty. Ale jak už to chodí, sešli jsme se v hospodě, zavzpomínali na staré ‚dobré‘ časy a domluvili se, že si zajdeme někdy odpoledne zajamovat. 16.12.2007 jsme se sešli ve zkušebně kamarádů z Authenticu a už jsme tam zůstali dodnes. Oprášili naše deset let staré pecky, přidali pár nových a v květnu příštího roku podle hesla – co tě nezabije, to tě posílí, s tím vylezli před lidi.
Poslední rok jsme odehráli pár povedenejch akcí pro kamarády z klub motorkářů KNIGHTS IN SATAN´S SERVICE a už se těšíme na další spolupráci. Jsou to fajn lidi.
Březen 2010. Už dlouho uvažujeme o zpěvákovi. Jirkovo (moje) krákorání nemá ty správné grády a celkově to sráží jinak dobrej zvuk kapely. A zázraky se dějí. Martin oslovuje Radka Hluchého (kolegu z práce) kterého viděl na prvním a současně posledním vystoupení jejich kapely. Radek slibuje, že si s náma zkusí zazpívat a už zůstává. Perfektně jsme si padli do oka. Během tří zkoušek děláme podstatnou část repertoáru a 17. dubna máme první společný koncert v Hlavenci. Hned jsme se pustili do nových věcí. Radka nám poslalo samo peklo!
